GINNY AND DRACO ( neštastná láska ) 12

17. srpna 2006 v 21:45 |  Povídky Harry Pottera
"Ginny!" Harry, Ron, Hermiona a její nejstarší bratr Bill prohledávali zástupy studentů i učitelů, ale ona nebyla nikde viděna. Co když ji Smrtijedi unesli? Harry byl už dost zoufalý a křičel její jméno stále dokola. Musel ji najít! Za sebou mohl slyšet i Rona s Hermionou a Billem, jak ji volají také. Nikdo z nich ale neměl to štěstí, že by ji nalezl. Mohl slyšet paniku v jejich hlasech právě tak jako v tom jeho vlastním.
"Harry!" Harry se otočil okolo své osy a uviděl, jak k němu běží Levandule. "Harry, já ji viděla. Běžela do Zapovězeného lesa. Nebyla ale sama. Myslím, že běžela s Malfoyem, ale nejsem si tím stoprocentně jistá, protože jsem měla dost špatný výhled."
Harry v tu chvíli cítil ještě větší vlnu paniky, která se na něho valila. Levandule se musí mýlit. Ona by přece neběžela s Malfoyem do lesa. Vždyť je to přece syn Smrtijeda! Podíval se na Rona s Hermionou.
"Musíme ji odtamtud dostat. Musíme chránit!" řekl jim.
"Obávám se, že tam jít nemůžete, Harry." Harry se otočil a pohlédl na Brumbála. "V každém případě ne v tomto okamžiku. Ujišťuji vás ale, že ji budeme hledat jakmile budeme moci. Ale vy tři tu musíte zůstat, už kvůli vašemu bezpečí."
"Ginny..." Ronovi zanikl hlas v mírném přívalu slz z očí.

Ginny je pevně držela jeho ruky, když běželi stále dál lesem. Byla tam taková tma, že už ani neviděla Draca běžícího před ní a začala mít velký strach. Byli už skoro v hlouby lesa a Ginny si už moc nepamatovala cestu zpět. Všechno, co věděla bylo, že se nesmí pustit jeho ruky a musí běžet za ním.
Jak ale běželi, zakopla o kořen stromu a při pádu se musela pustit jeho ruky. Draco ale zastavil, vrátil se k ní a pomohl jí si stoupnout.
"On... myslím, že jsem si vymkla kotník," řekla a pevně se chytla stromu, u kterého stála. Cítila, jak ji jeho ruce uchopily okolo pasu a zalapala jen po dechu, když si ji vyzdvihl na ramena a pokračoval dál.
Brzo začal les řídnout. Nakonec dorazili až na okraj, kde mohli mezi větvemi vidět oblohu. Draco se zastavil a Ginny spatřila, že stojí na okraji útesu.
"Pěkné. A kam teď, Malfoy?" Nechtěla, aby to vyznělo hrubě. Přece jenom mu byla vděčná, že se jí pokoušel chránit... aspoň si to teda myslela.
"Buď teď prosím zticha a hraj mrtvou. Na nic se neptej a jen to udělej."
Ginny zpočátku vůbec nevěděla proč, ale podřídila se jeho příkazu. Po pár sekundách ale věděla proč, jelikož uslyšela zvuky, přicházející k nim z prázdnoty před nimi.
Draco zíral na tři smrtijedy, kteří u nich přistáli a slezli ze svých košťat. Bál se o její bezpečí a byl rád, že ho poslechla.
"Co to tu máme?" řekl jeden z nich, ale Draco nemohl rozpoznat hlas. "Vypadá to, že chytneme a zadržíme dva brumbálovy studenty." Smrtijed vytáhl svou hůlku a zamířil s ní na Draca.
"Dej to pryč! Nevíš, kdo je můj otec?" řekl Draco ledovým hlasem smrtijedovi, který byl jeho reakcí trochu šokovaný. Další dva si ho ale lépe prohlédli.
"Mladá pan Malfoy... Moc se Vám omlouváme za jeho chování. Nevěděli jsem, že jste to Vy. Mysleli jsme si, že jste přišel už s ostatními."
"No dobře. Zdržel jsem se," řekl Draco a sledoval, jak si prohlíželi Ginny. "Ano, ona půjde se mnou. Na nic se neptejte a doprovoďte nás," řekl jim trochu arogantně a povýšeně.
Ginny byla jasné, že byl Draco mezi smrtijedy asi vysoce postavená osoba, když mu jeden z nich bez řečí podal rychle své koště. Draco si ho od něho vzal, položil na něj Ginny a posadil se tak, aby měl okolo ní paže a držel se násady před ní. Ginny se ho tím pádem mohla i přidržet, když letěli.
Ginnyiny ruce svíraly jeho plášť,když spěchali skrz noční oblohu. Jak se na něho dívala, potichu se ho občas na něco zeptala. Draco ale nikdy neodpověděl. Kdypak přistáli, vzal ji do náruče a vešel do tmavého sídla.
"Pokračuj dál v hraní mrtvé, nebo nás dostaneš do problémů," řekl jí tiše. Ginny jen trochu přikývla. V tuto chvíli byl pro ní život přednější než její zvědavost.
Draco, co zde děláš?" Ginny jen tiše zalapala po dechu, když rozpoznala hlas Luciuse Malfoye. A trochu se zachvěla, když uslyšela jeho kroky směřující k nim.
"To je Ginny Weasleyová, otče," řekl pevným hlasem Draco, když ji pevněji sevřel v náručí, aby se ani nepohnula. "Jsem si jit, že si ji pamatuješ. Kdysi jsi jí dal denník Toma Raddleho."
"Deník... ona vyrostla," uslyšela jeho hlas, který se zdál jen jako šepot z jeho rtů.
Ginny s pokoušela zůstat ve stejné poloze, jak jen to bylo možné a musela pobrat hodně kuráže, aby vydržela to houpání a nepohodlí v dracových rukou, které jí může zachránit život.
"Můžeš ji uložit v jednom z podzemních pokojů. Jsem si jist, že ji bude Potter hledat a můžeme ho tím s její malou pomocí chytit," řekl trochu zamyšleně Lucius.
"Otče, vlastně si myslím, že bych mohl být schopen ji přesvědčit, aby se stala Smrtijedem. Bylo dost snadné ji přesvědčit, aby mě následovala do zapovězeného lesa. Určitě by Temnému pánovi dobře sloužila. Je to velmi silná čarodějka."
"Velmi dobře, Draco. Můžeš ji tedy uložit v jednom z pokojů pro hosty. Temný pán bude očekávat tvou přítomnost při úvodním obřadu za čtrnáct dní. A vezmi si nejlepší oblečení."
Když ho Ginny nakonec slyšela odcházet, malinko se uvolnila. Stále se ale necítila vůbec bezpečně a začaly jí hlavou probíhat myšlenky rychlostí blesku.
Po chvíli vešel Draco do jednoho z pokojů a jakmile za sebou zavřel dveře, vymanila se z jeho náruče a opatrně došla k posteli. Její oči se ale přitom zužovaly, když se na něho dívala.
"Ty... ty jeden... Hned odcházím. Uteču odsud!" křičela na něj. Nenáviděla ho za to, co říkal otci.
"Sakra, Weasleyová, zmlkni už! Právě jsem ti zachránil život. Neumíš si ani představit, co dělají smrtijedi vězňům," řekl jí a pozoroval ji, když se opatrně zhroutila na postel. Vypadala tak strašně unaveně. A když pak po chvíli usnula, přešel na druhou stranu postele a sedl si vedle ní. Po chvíli jí sundal svrchní část kostýmu a boty a odešel tiše pryč.

Ginny se pomalu probudila, když ucítila malý paprsek slunečního světla na tváři. Když otevřela oči, vzpomněla si na to, kde vlastně je a co se v noci stalo. Ihned se na posteli posadila a rozhlédla se po místnosti. Stále ještě byla na Malfoyově panství. V noci si ani nevšimla, jak je místnost zdobená. Byla tehdy příliš postrašená, rozhněvaná a unavená zároveň, než aby si toho všimla.
Pokoj byl zdobený v tmavě zelené a černé barvě, téměř typické pro Zmijozel. Byla tu velká skříň, dva noční stolky, psací stůl a velká postel s nebesy, na které zrovna seděla.
najednou uslyšela, jak se otevřely tiše dveře a do pokoje vešel malý domácí skřítek, který k ní vyskočil na postel.
"Pan Malfoy mě poslal, slečno Weasleyová, abych Vám vyléčil kotník," řekl skřítek a začal jí ho hojit. Ginny se na něho jen podívala a pokračovala v prohlídce místnosti.
Domácí skřítek dokončil svou práci a kdyže otevřely dveře, tiše zmizel. Tentokrát to ale byl Draco, kdo vešel do její dočasné ložnice. Přešel na druhou stranu postele, posadil se na ní a díval se na Ginny s nečitelným výrazem v jeho šedých očích. Stále si nebyla jistá, jestli nelhal o tom, co řekl otci.
"Chystám se tě teď odtud dostat. Kdyby nás v noci byli nechytili, vzal bych tě oklikou zpět do hradu hned po útoku," řekl jí tiše.
"Fajn. Nikdy by nás ale byli nechytili, kdybych s tebou neběžela k lesu," zakřičela náhle na něj. Trochu se nad tou její poznámkou zarazil, ale pak se jen ušklíbl.
"Přestaň být tak nevděčná ty malý lasičko. Byla bys už dávno mrtvá, kdybych ti nezachránil ten tvůj pěkný zadek."
Ginny to od něho považovala jen za plácnutí, ale věděla, že má pravdu. Kdyby s ní neběžel do lesa, pravděpodobnost, že ji chytne nějaký smrtijed, by byla větší.
"Neměla jsem s tebou nikam chodit. Zvláště pak po tom, co jsi se o mě vsadil."
"Poslouchej, Weasleyová. Není to tak jednoduché, jak si myslíš," řekl jí trochu nakvašeně a nervózně zároveň. A opravdu nebylo. Kdyby věděl, jak to dopadne, nikdy by se nevsadil. Věděl, že kdyby šlo a jakoukoli jinou holku, vše by to skončilo ještě dřív, než by to začalo.
"Tak mě to teda vysvětli," odpověděla mu a zkřížila si ruce na prsou.
"Já ti nemám co vysvětlovat." Koukali přitom na sebe a ani jeden nehodlal ustoupit. "Pohleď, stále ještě nejsi mimo nebezpečí, tak mlč a poslouchej, co ti řeknu. Chci, aby si mysleli, že tě chci přesvědčit, aby ses stala Smrtijedem. A to do té doby, než budeš v bezpečí."
"Jak milé," řekla trpce a stále z něj nespouštěla oči. "Stále jsi mi ale neodpověděl na mou otázku o té sázce!"
"Protože to nemusíš vědět. Není to tvá věc."
"Ale je, protože jsem v ní obsažena!" odpověděla mu na to rychle. Neměla vůbec dobrou náladu a chtěla to vědět za každou cenu.
"Chceš to vědět? Dobře. Pravda je taková, že to s tebou vlastně nemělo vůbec nic společného. Mohlo to být jakékoli jiné děvče, jelikož sázka se týkala té, co šla první okolo nároží."
Ginny na něj hleděla se směsicí otřesu, hněvu a zranění. "Tak si nejsem jistá, co by bylo horší," řekla a povzdechla si. Položila se zpět na postel s rukama za hlavou a zavřela oči. Nevěděla, co by na to měla jiného říct a jak by měla reagovat. Po chvíli se ale na něho znovu podívala a zjistila, že ji stále ještě pozoruje.
Draco se k ní beze slova předklonil a políbil ji. Uběhly už měsíce, co ji políbil naposledy a uvědomil si, jak strašně mu to chybělo. Kolik toho jen zameškal. Cítil, jak tlačila proti jeho hrudi ruce, ale nechtěl tento kontakt rozbít. Toužil po jejím polibku už příliš dlouho. Po chvíli boje ale cítil, jak pomalu klesla na postel.
Ginny jen zavřela oči, když se poddala jeho polibkům směřujícím k jejímu krku. Prsty propletla do jeho světlých vlasů. Jeho polibky se brzy vrátily zpět k jejím rtům.
Ginny si ale přes to vše uvědomovala, že to musí zastavit dřív, než to dojde příliš daleko.
Její ruce mu ale těkali po jeho hrudi, když mu pomalu sundavala košili. Draco mezitím trochu vyhrnul její sukni a pohladil ji po noze. Příliš moc se oddávala touhám a dobře věděla, že to bude stát všechnu její sílu, aby to zastavila. Zlehka povzdechla, když se jeho polibky opět přesunuly na její krk.
"Počkej... zastav... musíme odsud odejít," řekla trochu udýchaně Ginny a pokoušela se ho neochotně odtáhnout od sebe. Draco se ale dále věnoval jejímu krku. "Draco, přestaň. Opravdu odtud musíme odejít..."
Draco po chvíli zdráhavě přestal, podíval se na ni a navlékl si na sebe zpět košili.
Sebrali všechny své věci a rychle odešli. Draco cestou popadl svůj plášť, který jí dal okolo ramen a pro sebe si vzal nový. Sebral rychle jedno z košťat u stěny v hale a s Ginny v patách vyběhl směrem k zahradám.
Běželi stále dál až do chvíle, když už byli daleko od panství. Draco se cestou stále ohlížel, aby se přesvědčil, že je nikdo nesleduje. Ginny se na něho vždy dívala, dokud se opět neotočil k ní. A Draco v tu chvíli mohl vidět v jejích hnědých očích strach.
Znovu ji obejmul a vášnivě políbil. Najednou ale uslyšeli blížící se hlasy, které mířili jejich směrem.
"Běž, Ginny. Hned!"
"Ale... ale co ty?" začala si dělat starosti.
"Musím zůstat. Leť napřed a pokus se uniknout."
"Prosím, musíš jít se mnou. Sama nemám moc velkou šanci..."
"Nemůžu, Ginny. Rozuměj mi prosím. Kdybych šel s tebou, otec by nás nepřestal honit do té doby, než by jsme byli oba mrtví. Já se s tebou teď nemohu vrátit. Dělej, leť!"
Draco začal být zoufalý. Bál se, že by je spolu mohli chytit. Ginny si ale k jeho radosti nakonec se slzami v očích sedla na koště, odrazila se od země a letěla, jak nejrychleji to šlo, směrem k Bradavickému hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hermiona hermiona | Web | 30. července 2007 v 11:45 | Reagovat

zajímá mě jak se to bude vyvíjet...

2 Nikolka Nikolka | 5. srpna 2009 v 17:14 | Reagovat

Doufám že to neskončí nijak špatně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama